Dolní Heřmanice

Místopis

Dolní Heřmanice německy (Unter Hermanitz) je vesnice, část obce Horní Heřmanice v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se asi 1,9 km na západ od Horních Heřmanic. V roce 2009 zde bylo evidováno 96 adres.V roce 2001 zde trvale žilo 166 obyvatel.

Katastrální území Dolní Heřmanice v Čechách 6,24 km²

PSČ 561 33

 Kronika obce Dolní Heřmanice

Naše obec leží u hranic Moravy na výběžku Orlických hor v bývalém lanškrounském okrese. Obec pozůstává z hlavní dolní části a dvou osad Chudoby a Záhory. Výměra celého katastru činí 624 ha. Terén je hornatý, prostoupený lesíky, nadmořská výška průměrně asi 600 m. Hlavním zaměstnáním bylo zemědělství. Protože všichni zdejší občané nenacházeli zde obživu, odcházelo na jaře mnoho mužů jinam za prací. Většinou jako zedníci nebo stavební dělníci. V zimě pak do sladoven a cukrovarů. Dnešní osada Dolní Heřmanice se skládá z řady roztroušených chalup, které se nacházejí podél břehů místního potoka. Jejím pokračováním, dále proti proudu je protáhlá podhorská obec nazývaná Horní Heřmanice. Nachází se těsně na českomoravské hranici, při „císařské silnici“ vedoucí z Lanškrouna do Štítu a dále na Moravu.Původní ves byla založena kolem poloviny 13. století při rozsáhlém osídlování pohraničního hvozdu. Nedlouho po založení byla původní osada rozdělena na dvě části (dolní a horní). Poprvé se toto rozdělení uvádí v roce 1358 jako „Hermansdorf superior et inferior“. Její jméno podle některých historiků prý připomíná jednoho z organizátorů osídlování okolní krajiny Heřmana z Drnholce. Její jméno ve tvaru „Hermansdorf“ znamená v českém překladu „ves lidí Heřmanových“. Zřejmě se tak jmenoval lokátor, který se skupinou kolonistů novou ves zakládal.Na konci 18. a v první polovině 19. století bylo pro Horní Heřmanice užíváno také německé pojmenování Deutsch Hermanitz a Teutsch Hermanitz. V písemných pramenech se původní osada poprvé připomíná roku 1304, v listině, kterou král Václav II. upravil a rozšířil svůj předchozí dar území pro nedlouho předtím založený zbraslavský klášter. Od této doby jsou obojí Heřmanice součástí rozsáhlého lanšperského panství. To na začátku 15. století patřilo litomyšlskému biskupství. Za biskupa Jana V. Železného bylo od tohoto panství roku 1409 odděleno městečko Jablonné n. O. a několik okolních vesnic, mezi nimi i Dolní a Horní Heřmanice. Celé toto malé území (panství) pak bylo zastaveno Janu ze Strýčkova. Dlužní úpis na tuto zástavu v roce 1453 vlastnila Markéta ze Zásady, manželka lanšperského hejtmana Václava Pregera. Ta ho v tomtéž roce převedla na Zdeňka Kostku z Postupic, který zmíněnou samostatnou enklávu, včetně Dolních a Horních Heřmanic, připojil zpět k lanšperskému panství. To na začátku 40. let 16. století patřilo Janu z Pernštejna. Ten v roce 1544 jeho část skládající se z hradu Lanšperka, tří městeček a řady okolních vesnic, včetně Dolních a Horních Heřmanic prodal Petru Bohdaneckému z Hodkova.Po dvaceti letech, roku 1564, Janův nástupce Vratislav z Pernštejna, tuto část od Petrových dědiců odkoupil a spojil ji s nedlouho předtím získanou druhou (lanškrounskou) částí někdejšího rozsáhlého panství. Od té doby se obě části (lanškrounská i lanšperská) sice uvádějí samostatně, ale vždy jako součást jednoho správního celku – panství Lanškroun. Do jeho obvodu náleží Dolní i Horní Heřmanice až do zrušení patrimoniální správy. Po roce 1850 se stávají samostatnými a samosprávnými obcemi. Součástí Dolních Heřmanic byly také samoty Chudoba a Záhora a také někdejší ves Koburk se samotou Pláňava. Tato ves se však roku 1878 od Dolních Heřmanic oddělila a stala se samostatnou a samosprávnou obcí.V důsledku tvrdě prosazované integrace obcí v 70. letech 20. století jsou Dolní Heřmanice a také obec Rýdrovice od roku 1971 sloučeny s Horními Heřmanicemi. Vznikla tak rozlohou velká obec skládající ze tří samostatných katastrálních území (místních částí).

Zdroj: Jan F. Křivohlávek.

Při sčítání obyvatel v roce 1921 žilo v Dolních Heřmanicích 578 Čechů a 8 Němců. Bývalá rychta stála na pozemku pozdějšího hostince „Na Rychtě“. Kolem roku 1920 stálo ve vesnici 82 domků, na Chudobě 20 a na Záhoře též 20.Mnohé stavby z nich byly povětšinou ještě dřevěné, kryté šindelem a lepenkou.Ze živností zde provozovaných bylo 5 hostinců, 2 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, 1 obchod s hovězím dobytkem, 1 s vepřovým dobytkem a 4 podomní obchodníci s různým zbožím. Též hudební kroužek měl živnostenské oprávnění. Poštu obstarával poštovní úřad v Horních Heřmanicích, bohužel bez telefonu a telegrafu.V roce 1903 byl založen sbor dobrovolných hasičů, který měl v této době 35 členů. Divadelní ochotníci se sdružili v místním odboru „Národní jednoty severočeské“.V naší obci se vytvořila různá svépomocná družstva, kde členy jsou i hospodáři z Horních Heřmanice a zase naopak. Například „Družstvo pro vzájemné pojištění dobytka“, „Hospodářský spolek“, „Rolnické družstvo pro zužitkování mléka“, „Spořitelna a záložní družstvo“, „Dělnický konzumní a úsporný spolek“.Nastal rok 1918. Skončila první světová válka porážkou Rakouska-Uherska a osvobozením českého národa od třistaleté poroby. První zprávy o tom, že byl v Praze 28. října vyhlášen československý samostatný stát dorazily k nám následujícího dne. Nastal veliký jásot, že je po válce a z radosti byla ihned 31. října uspořádána taneční zábava „Na Rychtě“. Potom též příštího dne 1. listopadu zazněla poprvé v našem farním kostele naše národní hymna „Kde domov můj“. V pondělí 4. listopadu byl pořádán v sousedním městečku Šilperku tábor lidu, kterého se od nás zúčastnili všichni, kdo jen mohli z domova odejít.

Pomník padlým v 1. sv. válce v Dolních Heřmanicích

Škola čp.122, postavena v r. 1905, později dílna přidružené výroby JZD

Na stavbě silnice se pokračovalo i v příštím roce 1920. Během léta se vrátilo sedm ruských legionářů. V srpnu došlo k prvnímu odvodu v nové republice. Bylo odvedeno pět branců.Na počátku roku 1921 obdrželi občané zprávu, že se chystá sloučení dosavadních obcí Dolních, Horních Heřmanic a Rýdrovic. Popud k tomu přišel od Horních Heřmanic. Naše zastupitelstvo nechtělo v tak důležité věci samo rozhodovat a usneslo se ponechat věc k rozhodnutí občanům. Na schůzi 5. května hlasovalo pro sloučení 36 občanů, proti 246 a tímto celý projekt padl. Tohoto roku je poslední předepsaná dodávka chlebovin. Na podzim byla cena ještě 400 Kč za l q, na jaře klesla na 120 Kč. Aby bylo zajištěno trvalé přístřeší pro obecní chudé, byla v roce 1922 zakoupena chalupa čp. 36 za 7 000 Kč. Cena za usedlost se má uhradit z poplatků za taneční zábavy a z výnosu pivní dávky. Začátkem roku byla otevřena obecní knihovna zásluhou státní dotace. Obsahovala 84 svazků. V létě byla vyznačena přes naši vesnici „Cesta českých bratří“ vedoucí ze Žerotína do Kunvaldu. Cesta, po které odcházeli do exilu.V roce 1925 bylo založeno vodní družstvo pro Heřmanice a Rýdrovice, jehož činností bylo provádět odvodnění pozemků svých členů. V letošním roce se uskutečnily volby do parlamentu a senátu. Mlékařské družstvo založené členy z Dolních i Horních Heřmanic postavilo v roce 1926 u školy v Horních Heřmanicích novou mlékárnu.Dnem 15. října 1927 byla zahájena první soukromá autobusová doprava přes Heřmanice. A to ze Šilperka do Jablonného n. O. a z Lanškrouna přes Chudobu do Šilperka.Důsledkem tuhé zimy v roce 1929 zmrzlo a uschlo mnoho ovocných stromů a v lese pomrzly i jedle. V únoru dosahoval mráz až –36 °C.Výsledky sčítání obyvatel v roce 1930. V místní části obce byl stav 371 obyvatel, na Chudobě 113 a na Záhoře 87 obyvatel. Během prázdnin se opravovala škola. Je postaveno nové sociální zařízení.Školní budova byla postavena v Dolních Heřmanicích v roce 1905 a od roku 1906 se v ní začalo vyučovat, žáci přestali docházet do Horních Heřmanic. Prvním učitelem byl p. Václav Milec. Pouze Chudoba zůstala přiškolená k Horním Heřmanicím. V roce l928 byla podána žádost k okresnímu školnímu výboru v Lanškrouně o přiškolení do místní obce. Obec byla nucena za děti chodící do Horních Heřmanic platit značné školní přirážky. Žádost tato však nebyla stále vyřizována, a proto byli vysláni zástupci obce do okresní školní rady, aby zjistili v jakém stavu se toto nalézá. Bylo zjištěno, že žádost byla omylem okresním výborem zaslána na doplnění do Horních Heřmanic a ti ji nechali skoro tři roky uschovanou. Proto bylo nařízeno šetření na místě, kterého se zúčastnili okresní hejtman, předseda okresní školní rady, zdravotní rada a obě zastupitelstva. Byl sepsán protokol, který vyzněl v neprospěch naší obce, a sice důsledkem neuznání schůdnosti cesty do školy. Bylo navrženo, aby obec Dolní Heřmanice od odškolení ustoupila a navržen paušál 300 Kč ročně bez veškerých dalších povinností za udržování školy v Horních Heřmanicích. S tím bylo souhlaseno, ale zastupitelstvo Horních Heřmanic návrh zamítlo. Proto byla žádost postoupena zemské školní radě v Praze. Tato byla opět zamítnuta a nato byl zaslán protest k ministerstvu školství s prohlášením, že cesta bude řádně opravena. V roce 1933 na žádost zemské školní rady byl zaslán výsledek šetření, jak dopadla oprava cesty, které provedl státní technik. Cesta byla uznána za vzornou a k docházce školních dětí schůdnou a způsobilou. Zemská školní rada na to rozhodla, aby část obce Chudoba byla přiškolena k Dolním Heřmanicím. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání zastupitelstvem Horních Heřmanic k ministerstvu školství. V důsledku toho okresní školní výbor přiškolení odložil, až do vyřízení odvolání. V příštím roce 1934 zamítlo ministerstvo školství odvolání Horních Heřmanic týkající se přiškolení osady Chudoba k Horním Heřmanicím. Obec Horní Heřmanice pak podala novou žádost o přiškolení. Když se to v místní obci dozvěděli, byli vysláni zástupci k zemské školní radě, aby zjistili informace, týkající se školní docházky dětí z Chudoby. Na zemské školní radě jim bylo sděleno, že podaná žádost snad bude zamítnuta a slíbeno vyřízení do tří dnů. Protože poměry mezi obcemi jsou stále napjaté a vyřízení nepřicházelo, byla svolána schůze místní školní rady, finanční komise, zastupitelstva a bylo usneseno, že všichni složí své funkce do rukou okresního hejtmana a školního inspektora. Všichni se dostavili na složení funkcí. Okresní hejtman složení nepřijal a slíbil, že vše dá do pořádku. Na to byl vyslán starosta a předseda místní školní rady do Prahy k zemské školní radě a tam žádali, aby celá věc byla uvedena do řádného stavu. Dne 21. dubna 1934 byla obec vyrozuměna, že žádost Horních Heřmanic se zamítá a tím byl ukončen spor, který trval skoro šest roků.Hospodářské poměry se poněkud zlepšily. Ceny obilí značně stouply a sice následkem uskutečnění tak zvaného „Obilního monopolu“. Ceny byly stanoveny po celý rok obilní společností v Praze. K vykupování obilí byli stanoveni prostřednictvím komisionářů místní nakupovači obilí. Zdejší peněžní ústav pro Dolní Heřmanice a okolí změnil svoji firmu na „Kampelíkovu záložnu“. Sbor dobrovolných hasičů se usnesl, že zakoupí motorovou stříkačku. Došlo k tomu až v roce 1944.V roce 1935 Elektrárenský svaz v Pardubicích nabízí obci stavbu sítě pro rozvod elektrické energie mimo Chudobu a Záhoru. Bylo zastupitelstvem odpovězeno, že o zavedení není zájem. Přihlásilo se pouze šest osob, ostatní z finančních důvodů nesouhlasili. Nadále odváděli zemědělci veškeré obilí obilní společnosti „Monopol“. Následkem ustálených cen obilí stoupá i větší spotřeba umělých hnojiv.Obecní knihovna nabízí k půjčení 495 svazků. V letošním roce bylo vypůjčeno 1089 knih. Je obnovena činnost „Domoviny“ spolku domkářů a malorolníků obstarávající hospodářské potřeby pro své členy.

Kulturní činnost v roce 1936

Byla pořádána první oslava narozenin pana prezidenta dr. E. Beneše. V červnu pořádaly děti místní školy „Dětský den“, sbor dobrovolných hasičů ples a hasičský výlet, Jednota čsl. Orla sehrála divadelní hru. Rovněž byla na oslavu narozenin prezidenta osvoboditele pálená na kopci nad školou vatra a též i v podvečer výročí prohlášení československé samostatnosti.

Jednota čsl. Orla

Rok 1938 byl pro celý náš národ osudový. V Mnichově nás zradili naši západní spojenci. Dolní Heřmanice připadly do tak zvaných „Sudet“, odkrojené části Československé republiky a staly se součástí Německa, třebas byly úplně české národnosti. Celá okupace byla bleskově provedena. Jednotky německé armády překročily naše hranice v říjnu. Vesnice byla plna německých vojáků. Starostovi byl odebrán úřad a předán jmenovanému komisaři pro zdejší obec. Byly zaváděny zákony a novoty dle vzoru z říše. Na silnicích se začalo jezdit vpravo. Utvořily se nové hranice, před Jablonným byla celní budka, na překročení hranice musela být propustka. Došlo k uzavření obecní knihovny a část knih byla odvezena. Z obchodů zmizelo zboží, vše bylo na lístky, ošacení, obuv, potraviny.Začalo se pašovat z „Protektorátu“, zbytku republiky, který zabrali Němci v roce 1939. Nastal výměnný obchod za potraviny. Mnozí mladí muži i ženy nastoupili na nucené práce do Německa. Začalo se zaměřováním dálnice, která měla vést z Vratislavi do Vídně. Dálnice vedla přes Chudobu na Horní Heřmanice. Na Chudobě začala výstavba dřevěných baráků na ubytování dělníků. Bylo nařízeno přísné zatemnění kontrolované německými četníky, kteří měli stanici v Horních Heřmanicích. Později byly zakázány taneční zábavy a sport. Též pro nedostatek uhlí jsou ve škole vyhlášeny uhelné prázdniny. Po první světové válce, ve které byly odebrány zvony v místním kostele pro válečnou potřebu, si občané sbírkou pořídili zvony nové. Velký zvon vážící 800 kg a malý 50 kg. V roce 1938 byl darován bývalým farářem p. J. Touškem nový zvon o váze 500 kg. Tyto zvony svému účelu nesloužily dlouho; v roce 1942 byly zase sundány z věže a použity na válečné účely. Též z kapličky na Chudobě byl zvonek odvezen. V příštím roce bylo uzavřeno několik živností. Tři hostince, jedno řeznictví a pekařství. Stav na frontách se nevyvíjel dle představ našich okupantů a ti se začali obávat leteckých útoků. Proto u každého stavení musel být písek, lopata a voda na hašení. V červenci je nařízen odvod psů pro vojenskou potřebu. Na louce proti škole je budován protiletecký kryt.Koncem roku 1943 se zapojilo několik našich občanů do revolučních národních výborů, které organizoval J. Hrabáček z Výprachtic. Počátkem roku 1944 byla organizace podzemního hnutí prozrazena a začalo zatýkání. V koncentračním táboře zahynul truhlář Antonín Cink za pracovní sabotáž. Jeho bratr byl za hospodářské delikty popraven v Německu.

Zničený německý tank v Dolních Heřmanicích

Začátek roku 1945 již dával velkou naději, že válka brzy skončí, a to porážkou Německa. Do vesnice přitáhly kolony ruských zajatců. Zajatci byli v ubohém stavu. Špatně oblečeni, někteří skoro bosí a za každý malý přestupek byli stříleni. Část jich zůstala přes noc u nás, zavřená ve stodolách. Ihned se zorganizovala pomoc, vařila se polévka, lidé donesli chléb, brambory, buchty, aby alespoň trochu ty ubožáky nasytili. Několika zajatcům se podařilo při přenocování utéct. Před východní frontou utíkalo civilní německé obyvatelstvo. Denně byly plné silnice povozů a na nich hlavně staří lidé, ženy a děti. Na silnicích se stavěly ze stromů zátarasy. Mladí muži z vesnice museli odejít k Ostravě, kde budovali obraná opatření před frontou. Koncem dubna a začátkem května již bylo slyšet hřmění ruských děl. Po silnici se pohybovala jen německá armáda. 8. května přijelo do vesnice i na Chudobu plno ustupujícího vojska. Přijeli s tanky a zaujali postavení k palbě. Část místního obyvatelstva se utekla schovat do lesů. K večeru přijela německá spojka s rozkazem a vojáci začali okamžitě ničit vojenskou techniku, tanky polili benzínem a zapálili. Nasedali na nákladní auta a odjeli. Podél silnice se válela vojenská technika jako po bitvě. Až druhý den dopoledne se objevila Rudá armáda. Přijeli ze všech směrů, od Herbortic, od Šilperka, na vozech, na autech, na koních. Moc se nezdrželi, spěchali, aby byli včas v Praze, kde se ještě bojovalo. Nastal poměrný klid, začali se vracet vystěhovalci, jenom místní museli držet hlídky, protože po lesích se ještě potulovaly zbytky německé armády. Za nějaký čas po osvobození Prahy se ruská vojska vracela a asi na tři dny se u nás utábořila. 2. června byl navržen prozatímní místní národní výbor. 25. června svolána schůze všech občanů a za přítomnosti předsedy ONV p. J. Hrabáčka si zvolila nový národní výbor. Pan Cink Josef je zvolen předsedou, pan Karn Ludvík místopředsedou. Rolnická komise vyřídila kladně 51 žádostí o půdu. Obec Horní Heřmanice podala žádost o sloučení obcí. Žádost tato byla opět zamítnuta. V červnu bylo usneseno, aby obec byla elektrifikována. Vyslaným zástupcům do Východočeských elektráren v Pardubicích bylo sděleno, že musíme začít ihned, aby byla stavba společně započata s Horními Heřmanicemi. Subvence státu i svazu bude zajištěna. Předpis zemědělských dodávek v tomto roce byl celkem splněn. 21 rodin se odstěhovalo z Dolních Heřmanice na Lanškrounsko do usedlostí po odsunutých Němcích.Jako v minulém roce, tak i v letošním se dělaly přípravy na zahájení stavby elektrifikace. V druhé polovině roku se se stavbou začalo. První výročí osvobození se oslavilo průvodem s hudbou od dolní školy. Spolky i mládež v krojích, občané z obojích Heřmanic se sešli v Rýdrovicích „Na Zárubech“, kde byl zapálen táborák. V květnu se konaly první volby do národního shromáždění. Byla přidělena půda po Němcích, která byla v našem katastru. Ještě dalších 12 rodin se letos vystěhovalo do vysídlených obcí po Němcích. V obci Dolní Heřmanice zůstalo 299 obyvatel.V roce 1947 se započalo se stavbou nové hasičské zbrojnice a nového dřevníku u školy. 10. října byla obec napojena na elektrickou síť. Bylo to oslaveno hostinou s hudbou a zúčastnili se pracovníci státní správy, zástupci Východočeských elektráren, podnikatel stavby se svými dělníky a členové místního národního a elektrizačního výboru. Druhý den pořádáním rozsvícenské zábavy se oslava ukončila. Spolu s Horními Heřmanicemi byl založen Svaz české mládeže. Jeho ochotnický kroužek zahrál teď i v příštích letech řadu divadelních představení.V roce 1947 se započalo se stavbou nové hasičské zbrojnice a nového dřevníku u školy. 10. října byla obec napojena na elektrickou síť. Bylo to oslaveno hostinou s hudbou a zúčastnili se pracovníci státní správy, zástupci Východočeských elektráren, podnikatel stavby se svými dělníky a členové místního národního a elektrizačního výboru. Druhý den pořádáním rozsvícenské zábavy se oslava ukončila. Spolu s Horními Heřmanicemi byl založen Svaz české mládeže. Jeho ochotnický kroužek zahrál teď i v příštích letech řadu divadelních představení.V roce 1951 se uskutečnila stavba požární nádrže na Chudobě a bylo na ní odpracováno 764 brigádnických hodin. V roce 1952 se asfaltovala silnice vedoucí přes Chudobu. Do té doby byla pouze štěrková. Kampelička, záložna pro Horní a Dolní Heřmanice se v roce 1953 přeměnila v jednatelství Státní spořitelny. V červnu byla provedena měnová reforma. Peníze se měnily na poště. Vázané vklady na knížkách byly odepsány.Na podzim 1958 byla založena v obci dvě zemědělská družstva. Družstvo Dolní Heřmanice a Chudoba. Byli jsme skoro poslední na okrese, kde se družstva zakládala. Některá nově založená družstva dávala špatný příklad, a tak se toho lidé báli. Poprvé u nás na pole vyjely traktory. Měli jsme dva vlastní a využívaly se služby traktorové stanice. Po dvou letech se družstva sloučila. Začátky byly těžké, ale pomalu se stav zlepšil. Nakupovala se mechanizace, ubylo ruční práce. Při převrácení traktoru došlo k smrtelnému úrazu. Svažité severní pozemky se začaly spásat. Začala výstavba zemědělských objektů. Byly postaveny dva kravíny s kolnami, salaš na Záhoře, dvě drůbežárny a adaptovaly stáje pro vepřový dobytek. Pracovníci ve družstvu časem získali zdravotní pojištění s bezplatnou lékařskou péčí, důchodové zabezpečení, dovolenou a i nějaké to kulturní vyžití. Část mladých lidí z vesnice odcházela a ta se zvolna vylidňovala. Byla postavena šestibytovka a získáváni cizí lidé, kteří měli o práci v zemědělství zájem. Pro nedostatek dětí došlo k uzavření školy. V pozdější době v ní byla zavedena přidružená průmyslová výroba pro pracovníky v rostlinné výrobě, která je sezónní.V roce 1971 došlo ke sloučení Dolních Heřmanic, Horních Heřmanic a Rýdrovic v jednu obec.Kroniku v Dolních Heřmanicích začal psát od roku 1918 p. Jan Cink, pokračoval p. Krátký Josef a p. Kubelka František. Za dobu od roku 1936 do roku 1945 nebyla vedena a byla po válce dopsána. Zápisy v ní končí v roce 1953. Za tuto dobu třicetišesti let se u nás narodilo 348 dětí, zemřelo 266 obyvatel a bylo uzavřeno 154 sňatků. Z nich 2 byly rozvedeny. Bývalá obec v roce 2004 má 43 trvale obývaných domů, 33 usedlostí sloužících k rekreačním účelům.

Dolní Heřmanice, hostinec Jana Berana (Bušin)

Dnešní osada Dolní Heřmanice se skládá z řady roztroušených chalup, které se nacházejí podél břehů místního potoka. Jejím pokračováním, dále proti proudu je protáhlá podhorská obec nazývaná Horní Heřmanice. Nachází se těsně na českomoravské hranici, při „císařské silnici“ vedoucí z Lanškrouna do Štítu a dále na Moravu.Původní ves byla založena kolem poloviny 13. století při rozsáhlém osídlování pohraničního hvozdu. Nedlouho po založení byla původní osada rozdělena na dvě části (dolní a horní). Poprvé se toto rozdělení uvádí v roce 1358 jako „Hermansdorf superior et inferior“. Její jméno podle některých historiků prý připomíná jednoho z organizátorů osídlování okolní krajiny Heřmana z Drnholce. Její jméno ve tvaru „Hermansdorf“ znamená v českém překladu „ves lidí Heřmanových“. Zřejmě se tak jmenoval lokátor, který se skupinou kolonistů novou ves zakládal.Na konci 18. a v první polovině 19. století bylo pro Horní Heřmanice užíváno také německé pojmenování Deutsch Hermanitz a Teutsch Hermanitz. V písemných pramenech se původní osada poprvé připomíná roku 1304, v listině, kterou král Václav II. upravil a rozšířil svůj

předchozí dar území pro nedlouho předtím založený zbraslavský klášter. Od této doby jsou obojí Heřmanice součástí rozsáhlého lanšperského panství. To na začátku 15. století patřilo litomyšlskému biskupství. Za biskupa Jana V. Železného bylo od tohoto panství roku 1409 odděleno městečko Jablonné n. O. a několik okolních vesnic, mezi nimi i Dolní a Horní Heřmanice. Celé toto malé území (panství) pak bylo zastaveno Janu ze Strýčkova. Dlužní úpis na tuto zástavu v roce 1453 vlastnila Markéta ze Zásady, manželka lanšperského hejtmana Václava Pregera. Ta ho v tomtéž roce převedla na Zdeňka Kostku z Postupic, který zmíněnou samostatnou enklávu, včetně Dolních a Horních Heřmanic, připojil zpět k lanšperskému panství. To na začátku 40. let 16. století patřilo Janu z Pernštejna. Ten v roce 1544 jeho část skládající se z hradu Lanšperka, tří městeček a řady okolních vesnic, včetně Dolních a Horních Heřmanic prodal Petru Bohdaneckému z Hodkova.

Po dvaceti letech, roku 1564, Janův nástupce Vratislav z Pernštejna, tuto část od Petrových dědiců odkoupil a spojil ji s nedlouho předtím získanou druhou (lanškrounskou) částí někdejšího rozsáhlého panství. Od té doby se obě části (lanškrounská i lanšperská) sice uvádějí samostatně, ale vždy jako součást jednoho správního celku – panství Lanškroun. Do jeho obvodu náleží Dolní i Horní Heřmanice až do zrušení patrimoniální správy. Po roce 1850 se stávají samostatnými a samosprávnými obcemi. Součástí Dolních Heřmanic byly také samoty Chudoba a Záhora a také někdejší ves Koburk se samotou Pláňava. Tato ves se však roku 1878 od Dolních Heřmanic oddělila a stala se samostatnou a samosprávnou obcí.

V důsledku tvrdě prosazované integrace obcí v 70. letech 20. století jsou Dolní Heřmanice a také obec Rýdrovice od roku 1971 sloučeny s Horními Heřmanicemi. Vznikla tak rozlohou velká obec skládající ze tří samostatných katastrálních území (místních částí).

Zdroj: Jan F. Křivohlávek.